bbj web hlavicka
arnika logo

Rozhovor s Jevgenijem Lobanowem, vedoucím ekologické neziskové organizace CES, působící v Bělorusku

Jevgenij Lobanow založil se svými přáteli před pěti lety environmentální neziskovou organizaci CES – Centrum pro Environmentální řešení. Dnes zde pracuje jako ředitel a CES patří k nejdůležitějším ekologickým nevládním organizacím v zemi. Arniku zná Jevgenij přes deset let a spolupracuje s námi na několika projektech. Ptali jsme se ho hlavně na jeho práci a problematiku životního prostředí v Bělorusku.

Jaké jsou současné největší problémy v Bělorusku, které se týkají životního prostředí?

To je opravdu těžká otázka. Myslím, že jedním z našich největších problémů je nízké povědomí o životním prostředí a jeho ochraně. Nechci říkat, že je to pro lidi zcela nepodstatné téma, ale na druhou stranu máme hodně prostoru pro zlepšení. Samozřejmě pokud mluvíme o největších problémech, tak musím zmínit, že naše země stále trpí následky černobylské katastrofy. Velké území je pořád kontaminováno radiací, což potrvá ještě nejméně další čtyři generace. Možná je to smutné, ale do značné míry jsme si s tím už zvykli žít. Obecně vzato environmentální organizace ani ministerstvo životního prostředí nevnímají tento problém jako urgentní, protože s tím v současné době nemůžeme mnoho udělat. Až na kulturu a Černobyl jsme jako ostatní nevládní organizace v jiných zemích. Čelíme stejným výzvám, jako je průmyslové znečištění, odpady, městský rozvoj, kdy se Minsk a další města rozrůstají a ztrácejí zelené plochy apod.

Takže místní lidé se o životní prostředí moc nezajímají?

Ne, to je těžké soudit. Například pokud se jich zeptáte na ulici, každý vám řekne, že stav životního prostředí je pro ni nebo něho důležitý. Pokud má ovšem dojít ke konkrétní akci, třeba k prosazení změn v životním stylu, aktivní účasti v rozhodovacích řízeních, ochraně zelených lokalit apod., tak je většina lidí velmi pasivní. Bezesporu jde pro celou společnost o proklamovanou hodnotu, ovšem jen malá část lidí je připravena k osobním změnám a nějaké aktivní pozici. Ale můžeme pozorovat vzestup veřejné aktivity. Stále více lidí na lokální úrovni se angažuje v kauzách, které se týkají ochrany životního prostředí v místě, kde žijí. Jde pořád o malou část, ale je to velmi povzbuzující.

Zajímají se lidé o toxické látky ve spotřebním zboží více než v předchozích letech?

Na to je opravdu těžké odpovědět, ale podle mého osobního dojmu, ano. Lidé se zajímají víc o témata spojená s bezpečností výrobků. Měsíčně vyřídíme stále více telefonátů a podnětů týkajících se různých výrobků a jejich možného vlivu na zdraví. Vlastně existuje stále více návodů jak vybrat bezpečnou hračku v různých masmédiích, především na internetu. Například téma správného výběru hračky je v Bělorusku teď mnohem viditelnější.

Je obtížné v Bělorusku získat informace o toxických látkách ve spotřebním zboží?

Zaleží jak které. Já mohu říct, že se cítím celkem bezpečně, když nakupuji zboží v kamenných obchodech. Když dojde na „obvyklé" nebo „staré" nebezpečné látky jako jsou například těžké kovy, národní systém hygienické kontroly obvykle pracuje velice dobře. Ale když mluvíme například o BFRs (bromované zpomalovače hoření) v elektronice – nikdo vám neřekne, jestli je obsahuje konkrétní počítač či TV set.

Další část problému je důvěra spotřebitelů v obchodníky a národní regulaci a ve skutečnosti je hodně obtížné zjistit detailní složení výrobku. Obvykle příbalový leták obsahuje pouze obecné informace o složení výrobku, jako jsou hlavní složky (např. PVC u některých hraček), ale neřeknou vám, že žlutá barva na hračce obsahuje např. olovo. Proto nyní musíme pracovat na vytvoření uživatelsky přívětivého veřejného systému, kde by měl člověk přístup k podrobným informacím o výrobcích. Musíme však mít stále na paměti, že je důležité nepřekombinovat problém a možné řešení pro běžné konzumenty, jako lidé nemáme tendence zacházet do příliš velkých detailů (např. přesný zdravotní dopad specifické látky).

Na čem CES pracuje nyní? Jaké jsou dvě nebo tři vaše nejdůležitější kampaně?

Převážně se zabýváme třemi oblastmi. Program Odpady a toxické látky usiluje o chemickou bezpečnost. Pokoušíme se prosadit v Bělorusku budoucnost bez nebezpečných chemických látek. Chceme zlepšit povědomí o látkách ve výrobcích, usilujeme o jejich lepší monitoring, regulaci a nastavení jasných pravidel ohledně nakládání s nebezpečnými látkami. Jsme také zapojeni do řady mezinárodních kampaní v rámci sítí IPEN (Mezinárodní síť pro eliminaci perzistentních organických látek), GAIA (Světová síť pro alternativy ke spalovnám) a dalšími, jejichž prostřednictvím se pokoušíme ovlivnit toto téma i na mezinárodní úrovni.

Druhým velkým tématem našeho programu jsou odpady. Téma, které se osobně dotýká nás všech, neboť je všichni vytváříme. Nyní máme například kampaň k elektronickému odpadu. V Bělorusku jde o nové téma. Chceme například zavést systém sběru starých baterií. Dalším velkým tématem je energie. Zabýváme se úsporami a efektivním využíváním energie. Jde hlavně o vzdělávací projekt na školách, pro veřejnost máme mobilní výstavu. Pro nás jde o hodně důležité téma, protože je zde velký potenciál a řada možností, jak energii ušetřit.

A náš poslední program se týká životního stylu. Snažíme se vzdělávat veřejnost o environmentálně příznivém přístupu k životu. Vydali jsme několik publikací k různým aspektům životního stylu. Usilujeme o zvýšení pozornosti tématům, jako jsou nadspotřeba, toxické látky ve výrobcích, např. v hračkách apod.

Kolik větších environmentálních organizací v Bělorusku působí?

Myslím, že máme kolem pěti velkých a významných environmentálních neziskovek a asi dvacet menších lokálních organizací, které se věnují specifickým problémům, a kde pracují jeden, dva lidé nebo jen dobrovolníci. Zajímavá je skutečnost, že se stále více sociálních nebo i jiných organizací zajímá o environmentální práci a snaží se být aktivní i v tomto oboru.

Arnika je hodně aktivní v mezinárodních projektech. Jak je na tom CES? Mluvil jsi o spolupráci s organizacemi IPEN a GAIA.

Ano, jsme velmi hrdí, že CES je členem sítí IPEN, GAIA a SPARE – organizace zabývající se tématem energie. Také spolupracujeme s několika zastřešujícími organizacemi v našem regionu, jako je například Koalice za čistý Balt. Tato partnerství nám přináší řadu podnětů a důležitých informací. Konkrétním příkladem je právě třeba právě probíhající projekt s Arnikou. Hodně cenné jsou pro nás odborné znalosti, které získáváme od různých kolegů z IPENU. Také jde o dobrou příležitost zkusit ovlivnit některá témata na mezinárodní úrovni. Hlavně u toxických problémů je zřejmé, že nejsou řešitelné jen na úrovni jedné země, jako je Bělorusko. Je nezbytné podporovat mezinárodní spolupráci, jako to dělá IPEN a mezinárodní fóra jakými jsou třeba Mezinárodní úmluva o rtuti nebo Stockholmská úmluva. Navíc je i dost zajímavé být součástí mezinárodního projektu, kdy neziskové organizace z celého světa paralelně pracují na výzkumu obsahu toxických látek například v hračkách, barvách nebo na měření úrovně dioxinů ve vejcích z domácích chovů.

A jak se vám spolupracuje s Arnikou? Byli jste něčím překvapeni?

Ani ne, já osobně znám Arniku mnoho let. Můj zájem o problematiku odpadů a toxických látek vlastně odstartoval seminář Arniky k perzistentním organickým látkám. Myslím, že to bylo už před dvanácti lety v Zahrádkách u České Lípy. (Seminář pořádala Arnika ve spolupráci s německou pobočkou Pesticide Action v rámci Evropské pracovní skupiny sítě IPEN.)

Kolik ti tehdy bylo let?

Bylo mi osmnáct. Byl jsem tam jako dobrovolník a pro mě šlo o zcela nové téma.

CES a Arnika spolu během minulého léta navštívili v Bělorusku skládku zastaralých pesticidů poblíž města Pastavy. Jsou nějaké plány na její vyčištění?

Vše je pořád na stejném místě, ale věřím, že místo bude brzy vyčištěno. Bělorusko právě dokončuje likvidaci jednoho z největších skladů pesticidů u města Slonim. Vše už bylo vybráno ze země a posláno k finální likvidaci do Německa. Vyčištěna byla i další dvě nebo tři podobná místa. Celkem jsme takových skladišť měli v Bělorusku kolem sedmi.

Dekontaminace starých ekologických zátěží je hodně nákladná. Kdo hradí náklady?

Většinu nákladů uhradil GEF – Globální fond pro životní prostředí, zbytek šel z běloruského rozpočtu.

A co bys nám řekl k přírodě ve své zemi? Jaká jsou třeba nejzajímavější místa?

Jsme docela rovinatá země, nemáme hory ani kopcovitou krajinu. Naším přírodním bohatstvím jsou lesy a voda. Čtyřicet procent území je stále pokryto lesy, přičemž některé z nich jsou velmi staré a unikátní. Například Bělověžský prales mezi Běloruskem a Polskem je nejstarším pralesem v Evropě vůbec. Dobré je, že lesy jsou u nás ve vlastnictví státu, takže je může každý navštěvovat. Také máme mnoho různých jezer, řek, bažin atd. Myslím, že existuje oficiální statistika, podle které je v Bělorusku kolem deseti tisíc jezer, samozřejmě mnohá z nich jsou docela malá. Voda je důležitou součástí naší kultury a tradičního životního stylu. Unikátní charakter běloruského životního prostředí vytvářejí mokřady a bažiny. Bělorusko je snad poslední zemí v Evropě, která má stále mnoho původních mokřadů. Bohužel jsme ale teď svědky několika sporů kvůli požadavkům na další výstavbu, zemědělství a energii. Existuje plán na výstavbu nových továren zpracovávajících rašelinu. Minulý rok navíc vláda přijala zákon o vyjmutí některých mokřadů z přírodních rezervací, jako je Svjatoje nebo Vygonoščanskoje. Probíhá teď velká veřejná kampaň ke zvrácení tohoto usnesení.

Jak si se vlastně dostal k ochraně přírody?

Životní prostředí mě vždy zajímalo, i když nejprve to nebylo ani tak životní prostředí jako spíše biologie. Oba mí prarodiče byli botanici a snad se mi i snažili předat lásku k přírodě. Biologie byla mým oblíbeným předmětem ve škole, takže jsem logicky pokračoval v jejím studiu a nakonec se stal biologem. Když jsem skončil na škole a začal pracovat, tak jsem současně vypomáhal jedné environmentální neziskové organizaci jako dobrovolník. Nejprve jsem pomáhal na několika projektech a posléze si v této oblasti i našel známé a kontakty. Ve výsledku to skončilo založením nové environmentální organizace zde v Bělorusku. Z dobrovolničení se tak stala práce na částečný, a pak i na plný úvazek. Chápu, že nemůžeme dělat svoji práci bez řádných podkladů, které nám poskytuje věda. Máme ale mnoho případů, kdy jsou vědecká zkoumání realizována jen pro čistý vědecký zájem. Myslím, že jednou z rolí neziskových organizací i aktivní veřejnosti je právě transformovat tato vědecká data a výsledky ke zlepšení životního prostředí. Mám osobně opravdu moc rád přírodu, ale nejsem svým založením vědec, spíš preferuji komunikaci s lidmi za účelem zkusit něco změnit.

Máš nějakou oblíbenou myšlenku, která tě provází životem?

Za vším je Boží vůle.

bbj web nenechte se otravit

Zeptejte se

  1. Jméno
    Napište své jméno.
  2. E-mail
    Neplatná emailová adresa.
  3. Dotaz
    Napište dotaz.
  4. Opište znaky
    Opište znaky Neplatné zadání

Užitečné odkazy

Návrhy zákonných opatření vycházející z reakcí občanů pro české europoslance.

Prezentace ze semináře pro ekoporadce.

Výsledky fotosoutěže