bbj web hlavicka
arnika logo

Rozhovor s RNDr. Pavlem Pocem, poslancem Evropského parlamentu, místopředsedou výboru EP pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin

pavel poc EPmensi

Arnika: Myslíte si, že EU může ještě nějak výrazně omezit přítomnost toxických látek ve spotřebním zboží? Jsou současné legislativní nástroje dostačující a plní svoji roli - tedy zamezit vstupu škodlivých výrobků na evropský trh?

Pavel Poc: No samozřejmě, pokud tedy připustíme, že i členské státy jsou EU. Chemická politika EU je jedna z nejpřísnějších na světě a velmi dobře chrání občany před mnoha toxickými látkami. Jenže implementace a především vymáhání dodržování legislativy je na členských státech. Exekutiva členských států tedy musí důsledně kontrolovat, že se evropské předpisy skutečně v praxi dodržují. Bohužel z výzkumu nezávislých sdružení a organizací je vidět, že tomu tak až příliš často není. Vstupu škodlivých výrobků na trh se to samozřejmě týká také, vždyť i celní orgány jsou v gesci jednotlivých členských států a na nich leží zodpovědnost za to, co se dostane na evropský trh především.

Arnika: Před 7 lety vstoupila v platnost nová chemická politika známá pod zkratkou REACH. Splnila či plní cíle, které do ní byly ukotveny – tedy chránit Evropany před tím, aby nebezpečné látky včetně těch persistentních a bioakumulativních, karcinogenů, mutagenů, endokrinních disruptorů či neurotoxických látek byly již na počátku vyloučeny ze vstupu do výroby? Plní Evropská chemická agentura svoji roli?

Pavel Poc: REACH přidal zaměstnancům v Helsinkách obrovské množství práce a začátky rozhodně nebyly lehké. Dnes se ale dá říci, že svoji roli plní ECHA i REACH vcelku obstojně. Stále je ale co zlepšovat a na čem pracovat. Přesná čísla neznáme, ale odhaduje se, že naše moderní životní prostředí v současné době zahrnuje přes 80 000 syntetických chemických látek a každý rok vzniká okolo 1 000 dalších. O některých už víme, že jsou nebezpečné a snažíme se je regulovat, o některých zatím ale nevíme nic. Neznáme jejich dlouhodobé působení, netušíme, jak reagují v kombinaci s jinými látkami. Endokrinní disruptory jsou kapitola sama pro sebe. Látky, které chronicky poškozují lidské zdraví, neumíme moc dobře testovat, látky, které už způsobují zdravotní problémy v koncentracích na hranici možností detekce, ještě hůř. Tady nás práce ještě čeká a nebude lehká.

Arnika: Je správné, aby přísné restrikce některých toxických látek, jako jsou ftaláty, byly aplikovány pouze na výrobky pro děti a hračky či kosmetiku a ne na všechno spotřební zboží?

Pavel Poc: Na ochranu před toxickými látkami by měl mít právo každý, je správné chránit především rizikové skupiny jako jsou děti, dospívající nebo těhotné ženy. Osobně si ale myslím, že přísné restrikce by se měly vztahovat na všechno spotřební zboží. Jistě, děti si hrají s hračkami a pijí z kojeneckých lahví, ale také se plazí po podlaze a berou do pusy prakticky všechno, na co narazí. Je tedy potřeba, aby potenciálně nebezpečné látky nebyly ani v kobercích nebo v plastových vidličkách. Ale je dobře si uvědomit, že Evropský parlament po kompletním zákazu ftalátů volá už dlouho a že to jsou členské státy v Radě, které tomu brání.

Arnika: Je současný evropský parlament nakloněn tomu, aby se přinejmenším rozšířilo právo spotřebitelů na informace například tím, že by byli výrobci povinni sdělit zákazníkům, z jakého materiálu a které látky jsou použity pro výrobu jejich zboží? Tato povinnost již platí pro kosmetiku, potraviny či stavební chemii. Mnozí čeští spotřebitelé by však rádi sami vybírali i u ostatního zboží to, které je vyrobeno z bezpečných materiálů.

Pavel Poc: Evropský parlament je vždy nakloněn tomu, aby měli spotřebitelé co nejvíce informací. Evropský parlament je oproti povědomí v ČR hodně progresivní. Jenže legislativa je taková, jakou ji chtějí mít členské státy. Pokud by od nich přišel podnět rozšířit takovou povinnost i na ostatní zboží, věřím, že by ho Parlament podpořil. Zatím je to spíš vždycky tak, že členské státy se zákazům a informacím pro spotřebitele spíš brání.

Osobně by se mi třeba hodně líbilo mít označení pro všechny výrobky, které jsou vyrobené z netoxických materiálů. Pro spotřebitele by to bylo nejjednodušší vodítko k tomu, jak rozpoznat bezpečný výrobek.

Arnika: Jako místopředseda výboru pro životní prostředí Evropského parlamentu vidíte v EP nějakou změnu v přístupu k regulaci toxických látek za posledních 10 let?

Pavel Poc: Mohu posoudit pouze posledních pět let, ale ano, řekl bych, že k určité změně došlo. Nelze ignorovat studie, podle kterých má v některých evropských regionech až 40 % mužů sníženou plodnost. Je mnoho europoslanců, kteří se podobně jako vědecká obec domnívají, že například u efektivní regulace endokrinních disruptorů nynější situace dostatečně nereaguje na nejlepší dostupná vědecká doporučení a upřednostňuje komerční zájmy nad ochranu zdraví lidí a přírody. To se musí změnit. Je zde ale samozřejmě současná modla ekonomického restartu, která nyní přehlušuje skoro všechno, a mám silnou obavu, aby nezpomalila i postup proti toxickým látkám v našem okolí a potravním řetězci. To by bylo opravdu hodně špatné.

Arnika: Co považujete za svůj největší úspěch během působení ve výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin?

Pavel Poc: Jsem velmi rád, že se mi podařilo ukončit vyjednávání kolem nové legislativy o invazních druzích ještě před koncem minulého volebního období. Přestože bylo Nařízení schváleno v rekordně krátkém čase, věřím, že jde o velmi kvalitní návrh, který získal jak velkou podporu Parlamentu, tak i Rady. Podobně se mi v roce 2011 povedlo dostat na evropský politický stůl otázky screeningu rakoviny tlustého střeva. Samozřejmě toho bylo víc, ale tyto dvě věci jsou pro mě hodně důležité.

V souvislosti s endokrinními disruptory bych rád zmínil (zatím bohužel pouze dočasný) zákaz tří nebezpečných neonikotinoidů, které zabíjejí včely. Není to rozhodně jen moje zásluha, ale jsem rád, že jsem se mohl připojit k ostatním kolegům, vědecké obci, včelařům, neziskovým organizacím a dalším, kteří několik let neúnavně bojovali za to, aby byly tyto látky, které na včely působí jako endokrinní disruptory, zakázány. Je to možná malá výhra, je ale nesmírně důležitá, protože o podobném zákazu nyní uvažuje celá řada zemí po celém světě.

bbj web nenechte se otravit

Zeptejte se

  1. Jméno
    Napište své jméno.
  2. E-mail
    Neplatná emailová adresa.
  3. Dotaz
    Napište dotaz.
  4. Opište znaky
    Opište znaky Neplatné zadání

Užitečné odkazy

Návrhy zákonných opatření vycházející z reakcí občanů pro české europoslance.

Prezentace ze semináře pro ekoporadce.

Výsledky fotosoutěže